Zloděj ze Sevilly přehled

22.08.2020

Rozmáchlý dobrodružně-romantický román (Legenda o zloději) z konce 16. století: trochu i rytířský, neb v jedné části se hlavní hrdina potýká s uměním meče. Je v něm všechno, skoro až moc (600 stran) - pěkné představení bohaté Sevilly, hlavně podsvětí a běžného života, ale také života galejníků. Autor použil hned několik zajímavých skutečných osob (lékař, lékařka), ale i dle jeho doslovu si je příliš přizpůsobil svým potřebám, vymyslel a dovyprávěl jejich příběhy až změnil jejich charakatery, takže nic ze zachyceného nelze brát vážně, jako skutečnost.
A nejméně ze všeho vazbu Cervantese a Shakespeara, včetně přítomnosti druhého právě ve Španělsku (viz třeba "Cervantes y Shakespeare: ni se conocieron, ni se copiaron, ni murieron el mismo día", deník El País), takže je to trochu škoda promarněné šance na pěkný historický román.
Čtivé to ale je, i když určitě je autor lepší vypravěč detektivek.

04.06.2017

Kniha Zloděj ze Sevilly mě totálně uchvátila a maximálně nadchla. Po Parkánové je tohle rozhodně příjemná změna: čtyřhvězdičková změna. Proč jich tedy vlastně není pět? Jde o Sancha: chvílemi opravdu důmyslný a chytrý chlapec, jindy naopak až hloupý jinoch. Přiznám se, že jsem chtěla uvést i jeden konkrétní příklad, ale opět jsem si to zapomněla napsat, takže nic nebude... Každopádně, tohle je asi jediný nedostatek, který bych ke knize uvedla.

Gómez-Jurado píše opravdu skvěle a ačkoliv jde o úplně jiný žánr, trochu bych ho přirovnala k panu Flanaganovi (autor Hraničářova učně). Oba píší poutavě, těží z akčních scén a vymýšlí důmyslné plány. Navíc je vidět, že se v historické tématice opravdu vyzná a na knize je to poznat. Abych plně porozuměla, musela jsem si sice najít, co znamená útok v kvartě/kvintě/sextě, ale o to je zážitek bohatší a umocněnější. Ráda bych podotkla i to, že překlad pana Medka je povedený a skutečně dobrý.

Hlavní postavy jsou promyšlené, s hloubkou a sympatické. I když se u Sancha vyskytl jeden nehezký incident: když hospodskému vypustil veškeré víno. Jak se člověk ale dostává ke konci, sám Sancho toho lituje a jde tedy spíše o dokreslení postavy, které úmyslně mělo trochu narušit ty sympatie k hlavnímu hrdinovi. Josué je samozřejmě také sympaťák, o přítomnosti velikánů, jako je Cervantes a Shakespeare ani nemluvě. Claře se ke konci příběh nevěnuje tolik, ale jako hlavní postava rozhodně zazáří.

Knihu bych doporučila spíše těm, kdo historii holdují, protože je, přeci jen, dobré, mít nějaké základy a trochu se ve středověkém světě orientovat, aby si byl čtenář schopný představit některé situace.